Co je po čase nového

Myslím, že název příspěvku je podobný, ne-li stejný už poněkolikáté, ale co naplat.
Pokud to někoho zajímá, tady jen narychlo pár novinek, které se udály a ještě snad údějí.

O víkendu jsme byli na Dobývání ve Veselíčku. Akce skvělá, pořadatelsky velmi zvládnutá a bylo krásně postaráno i o naše hladové žaludky. :) Naše družina teď není vzhledem k proběhlým změnám nikterak velká, ale myslím, že to vyváží její kvalita. Na akci jsme byli oficiálně ve 4 lidech. Potkali jsme však spoustu známých a dobře se bavili i tak. Vzhledem k tomu, že je to už druhá akce, kde naší skupině trochu zkomolili jméno, tak je mou povinností, kdyby sem náhodou zavítal někdo, kdo to neví, připomenout že se jedná o Družinu Medvídka z Dubčan (je-li někdo facebookový typ, najdete nás i ZDE).
S tím souvisí i výroba historických kostýmů. Letos jsme společně s přítelem (vlastně nyní již snoubencem ;) ) zvládli ušít (já dělám střihy, on sešívá vnitřní švy na stroji a viditelné švy si šije v ruce každý sám) na mě košilku z bílého lnu, na to šaty ze lnu zeleného a nad ně ještě svrchní šaty s krátkým rukávem z béžové vlny. K tomu ještě jako doplněk taštičku a snažila jsem se sehnat si něco, co by se dalo použít jako závoj. Ušít si vlněné nohavice se mi bohužel nepovedlo, jelikož moje umění naprosto ztroskotalo na konstrukci chodidla. Mému drahému přibyla k již dříve existujícím bílým lněným bruchům a zeleným vlněným nohavicím ještě bílá lněná košile a nad ní zelený vlněný kabátec a žlutá kápě (vlna podšitá bílým lnem). Měli jsme toho tedy na práci opravdu hodně, naštěstí jsme vše stihli dokončit do Libušína (ačkoliv jsme nepřišili všechny knoflíky). Ony vlněné šaty se mi bohužel hned po první akci srazily, takže nakonec budu muset šít nové (po tom, co jsem zažila, kolik to dá práce, se mi do toho ale vůbec nechce, takže kdo ví, kdy to bude).
Letošní Libušín byl náš první a jako celek hodnotím tuhle akci dobře, nebýt toho počasí (duben byl přece jen ještě dosti vrtkavý). Celý víkend byla tak strašná zima, že se mi nechtělo snad nic jiného, než jen sedět u ohně (a ani to nepomáhalo na zkřehlé prsty u nohou). V noci jsem ani nemohla spát, jelikož jsem se jen třásla zimou, druhou noc to bylo o něco lepší (tentokrát jsem spala venku na lavici u ohně) a ráno po probuzení nás čekalo překvapení v podobě jinovatky a zamrzlé vody na přístřešku. Takže zima byla opravdu pořádná. Tábor za bojištěm, ve kterém jsme sídlili, byl ale krásný. Krom nás, kteří jsme byli součástí tábora Doby Karlovy, se sem sjeli například dvořané Elišky Rejčky, různé další skupiny ztvárňující život ve 14. století a také například Johanité, jejichž večerní bohoslužba ve svíčkami ozářené kapli (ještě oživena příchodem královny Elišky) byla opravdu nádherná a člověk se cítil opravdu skoro jako ve středověku (a to prosím rozhodně nejsem křesťanka!!).
V osobním životě se mi toho letos přihodilo dost. Jednak jsem konečně dokončila vysokou školu a můžu se tak pyšnit titulem magistry z baltistiky. Ve stejný den, kdy jsem udělala státnice, mě přítel překvapil nabídkou k sňatku (což jsem přijala :) ). V červenci jsem si začala shánět práci a světe div se - byla jsem na jednom jediném pohovoru a ten mi vyšel - ve středu nastupuji do zaměstnání, kde mi naprosto vyhovuje jak náplň práce, tak nabízený plat. Takže letošní léto rozhodně hodnotím jako obzvlášť vydařené a jsem ráda, že to konečně vyvážilo rok 2015, který byl pro mě opravdu těžký a plný životních zkoušek.
A plány do budoucna? Snad pár nových kostýmů, pár nových tkanic, více číst (stále trvá můj plán přečíst alespoň deset knih, zatím jsem zvládla 5) a méně hrát MMORPG hry :-D A další spousta věcí, které tu ani nemá cenu všechny vypisovat.