Jak jsem šila druhou kápi

No, jak už jsem psala v minulém příspěvku, příteli se nezamlouvala barva a vlastně ani rozměry hnědé vlněné kápě, proto vzneslo požadavek, že do vystoupení na hradě Sovinci (teda měla jsem na to asi 4 dny) chce mít kápi ušitou z černého sametu s individuálně upravenými rozměry. No, trošku výzva, říkám si, ale nakonec jsem ji zvládla myslím si na výbornou. Příteli se moc líbila, stihla jsem to ještě před jeho narozeninami a před zmíněnou akcí na Sovinci. Takže myslím, že se povedlo. :)

Jak jsem šila první kápi

Tak jsem se v červnu rozhodla, že svému drahému ušiju kápi k narozeninám. Nakonec jsem byla ještě více popohnána (jelikož přítel má narozeniny až koncem července), abych ji dokončila, jelikož táta se chtěl zúčastnit lukostřeleckých závodů a měl sotva co na sebe (nakonec jsem mu ušila pěknou čepičku, o té bude ještě další příspěvek). Materiál kdoví, ovšem hnědá svrchní látka svou strukturou připomíná vlnu, na podšití jsem použila staré lněné prostěradlo po babičce (najednou mají ty staré věci lepší využití než jen ležet léta ve skříni :)) Považuju to za jedno ze svých nejlepších děl (přece jen jsem hodně velký začátečník co se šití týče), celá jako obvykle šitá v ruce (šicí stroj ani nevlastním).

Dopadlo to s ní ale trochu jinak než jsem čekala. Jelikož bylo horko, táta si ji nevzal a přítel mi řekl, že se mu líbí, ale nosit ji nebude, protože se mu tahle barva nehodí ke kostýmu. Takže tak... Vypadá to teda, že si ji nakonec nechám já ke kostýmu lukostřelce nebo ji za pár kaček prodám, ještě uvídíme. Každopádně jsem hrdá, že jsem něco takového napoprvé zvládla :)

Kápě číslo 1 těsně před konečným sešitím, foceno mobilem