Co je po čase nového

Myslím, že název příspěvku je podobný, ne-li stejný už poněkolikáté, ale co naplat.
Pokud to někoho zajímá, tady jen narychlo pár novinek, které se udály a ještě snad údějí.

O víkendu jsme byli na Dobývání ve Veselíčku. Akce skvělá, pořadatelsky velmi zvládnutá a bylo krásně postaráno i o naše hladové žaludky. :) Naše družina teď není vzhledem k proběhlým změnám nikterak velká, ale myslím, že to vyváží její kvalita. Na akci jsme byli oficiálně ve 4 lidech. Potkali jsme však spoustu známých a dobře se bavili i tak. Vzhledem k tomu, že je to už druhá akce, kde naší skupině trochu zkomolili jméno, tak je mou povinností, kdyby sem náhodou zavítal někdo, kdo to neví, připomenout že se jedná o Družinu Medvídka z Dubčan (je-li někdo facebookový typ, najdete nás i ZDE).
S tím souvisí i výroba historických kostýmů. Letos jsme společně s přítelem (vlastně nyní již snoubencem ;) ) zvládli ušít (já dělám střihy, on sešívá vnitřní švy na stroji a viditelné švy si šije v ruce každý sám) na mě košilku z bílého lnu, na to šaty ze lnu zeleného a nad ně ještě svrchní šaty s krátkým rukávem z béžové vlny. K tomu ještě jako doplněk taštičku a snažila jsem se sehnat si něco, co by se dalo použít jako závoj. Ušít si vlněné nohavice se mi bohužel nepovedlo, jelikož moje umění naprosto ztroskotalo na konstrukci chodidla. Mému drahému přibyla k již dříve existujícím bílým lněným bruchům a zeleným vlněným nohavicím ještě bílá lněná košile a nad ní zelený vlněný kabátec a žlutá kápě (vlna podšitá bílým lnem). Měli jsme toho tedy na práci opravdu hodně, naštěstí jsme vše stihli dokončit do Libušína (ačkoliv jsme nepřišili všechny knoflíky). Ony vlněné šaty se mi bohužel hned po první akci srazily, takže nakonec budu muset šít nové (po tom, co jsem zažila, kolik to dá práce, se mi do toho ale vůbec nechce, takže kdo ví, kdy to bude).
Letošní Libušín byl náš první a jako celek hodnotím tuhle akci dobře, nebýt toho počasí (duben byl přece jen ještě dosti vrtkavý). Celý víkend byla tak strašná zima, že se mi nechtělo snad nic jiného, než jen sedět u ohně (a ani to nepomáhalo na zkřehlé prsty u nohou). V noci jsem ani nemohla spát, jelikož jsem se jen třásla zimou, druhou noc to bylo o něco lepší (tentokrát jsem spala venku na lavici u ohně) a ráno po probuzení nás čekalo překvapení v podobě jinovatky a zamrzlé vody na přístřešku. Takže zima byla opravdu pořádná. Tábor za bojištěm, ve kterém jsme sídlili, byl ale krásný. Krom nás, kteří jsme byli součástí tábora Doby Karlovy, se sem sjeli například dvořané Elišky Rejčky, různé další skupiny ztvárňující život ve 14. století a také například Johanité, jejichž večerní bohoslužba ve svíčkami ozářené kapli (ještě oživena příchodem královny Elišky) byla opravdu nádherná a člověk se cítil opravdu skoro jako ve středověku (a to prosím rozhodně nejsem křesťanka!!).
V osobním životě se mi toho letos přihodilo dost. Jednak jsem konečně dokončila vysokou školu a můžu se tak pyšnit titulem magistry z baltistiky. Ve stejný den, kdy jsem udělala státnice, mě přítel překvapil nabídkou k sňatku (což jsem přijala :) ). V červenci jsem si začala shánět práci a světe div se - byla jsem na jednom jediném pohovoru a ten mi vyšel - ve středu nastupuji do zaměstnání, kde mi naprosto vyhovuje jak náplň práce, tak nabízený plat. Takže letošní léto rozhodně hodnotím jako obzvlášť vydařené a jsem ráda, že to konečně vyvážilo rok 2015, který byl pro mě opravdu těžký a plný životních zkoušek.
A plány do budoucna? Snad pár nových kostýmů, pár nových tkanic, více číst (stále trvá můj plán přečíst alespoň deset knih, zatím jsem zvládla 5) a méně hrát MMORPG hry :-D A další spousta věcí, které tu ani nemá cenu všechny vypisovat.

Po čase

Uplynula již spousta času od napsání posledního příspěvku na tomto blogu. Od té doby se toho vlastně moc nestalo, stále studuju baltistiku a archeologii, stále si neumím udělat čas na to, co bych chtěla. Proto jsem toho ani za poslední dva roky (páni, to je doba!) moc nevytvořila. Poslední karetkový pásek mi tu už přes dva roky leží stále napnutý na stávku a k dokončení mi chybí ještě tak metr (přičemž metr dlouhé je to "dílo" už teď). Nebyla jsem schopná jej za tu dlouhou dobu dokončit! Vždy tak jednou za čtvrt roku to vytáhnu, udělám tak 10 otáček a jde to na dalších pár měsíců k ledu... No ostuda! :-/ Ohledně dalších rukodělných technik jsem se naštěstí naučila aspoň plést si lucetové tkanice, což se rozhodně v budoucnu bude hodit (a už se párkrát hodilo i v minulosti).
   Co se šití kostýmů a dalších podobných věcí týče, ani zde neshledávám žádný přímo zásadní pokrok. Snad jen se mi začátkem minulého roku konečně podařilo pořídit šicí stroj. Ještě předtím jsem si však zvládla došít vikinské šaty (spodní i svrchní) v ruce. S těmi se tu ráda pochlubím, na můj první projekt dopadly vcelku dobře. Příteli jsem (už na stroji) pak zvládla ušít bruchy a vlněné nohavice. Jinak jsme si nechali šít oblečení na 2. pol. 14.st. u švadleny - dopadlo to vcelku výborně, za slušnou cenu, akorát tedy rukáv u mých šatů je šit trochu jinak než by měl být - knoflíčky mě trochu tlačí. Byl to však spíše měšťanský oděv nebo oděv nižší šlechty a jelikož chceme v letošním roce ztvárňovat spíše vesničany, čeká mě pro tento rok úkol ušít většinu věcí znovu. Tak uvidíme. Měla bych to stihnout do Libušína, tedy do 23.4., což se kvapem blíží!
   V sobotu jsem se účastnila skvělého workshopu, co se odívání ve středověku týče. Naučila jsem se tak příst na vřetánku a snažila se i pochopit (snad úspěšně :) ) techniku tkaní na hřebenovém stávku. No a tak jsem si obě věci (vřetánko i hřebenový stávek) musela hnedle pořídit. Už jsem si vyzkoušela vlastní vřetánko (naštěstí mi dorazila i trocha vlny) a musím říct, že se čím dál zlepšuji. Nit už začíná být tenká, i když ne vždycky stejnoměrná. :)) Ráda bych tu některé pokusy pak zveřejnila, ale slibovat nic nebudu, snad to nedopadne jak vždy a neodmlčím se zas na dva roky. :-/
   Rozhodla jsem se taky, že letos přečtu víc knih. Je to moje slabina, čtu celkem ráda, ale za rok se mi podaří přečíst max. 5 knih, když moc (pokud nepočítám odbornou literaturu do školy), což je opravdu žalostně málo. Musím tedy přijít na to, jak zapojit čtení do mého běžného dne a konečně dočíst tu spoustu knih, co mám rozečtenou (další můj nešvar - nedočítání knih). Pro začátek jsem si dala cíl za rok přečíst 10 knih, ale budu moc ráda, pokud to číslo nějak výrazně překonám. :)
   Možná se tu objeví i nějaký zajímavý článek vycházející z mé odborné činnosti (např. při zpracování materiálu na závěrečnou práci) nebo jen tak. Ještě uvidíme. :)
   Pokud sem někdo zavítá, přeju co nejlepší start do nového rokum, spoustu kreativních nápadů a tak dál, vždyť to znáte.:)
 
Zatím na shledanou.