Co je po čase nového

Myslím, že název příspěvku je podobný, ne-li stejný už poněkolikáté, ale co naplat.
Pokud to někoho zajímá, tady jen narychlo pár novinek, které se udály a ještě snad údějí.

O víkendu jsme byli na Dobývání ve Veselíčku. Akce skvělá, pořadatelsky velmi zvládnutá a bylo krásně postaráno i o naše hladové žaludky. :) Naše družina teď není vzhledem k proběhlým změnám nikterak velká, ale myslím, že to vyváží její kvalita. Na akci jsme byli oficiálně ve 4 lidech. Potkali jsme však spoustu známých a dobře se bavili i tak. Vzhledem k tomu, že je to už druhá akce, kde naší skupině trochu zkomolili jméno, tak je mou povinností, kdyby sem náhodou zavítal někdo, kdo to neví, připomenout že se jedná o Družinu Medvídka z Dubčan (je-li někdo facebookový typ, najdete nás i ZDE).
S tím souvisí i výroba historických kostýmů. Letos jsme společně s přítelem (vlastně nyní již snoubencem ;) ) zvládli ušít (já dělám střihy, on sešívá vnitřní švy na stroji a viditelné švy si šije v ruce každý sám) na mě košilku z bílého lnu, na to šaty ze lnu zeleného a nad ně ještě svrchní šaty s krátkým rukávem z béžové vlny. K tomu ještě jako doplněk taštičku a snažila jsem se sehnat si něco, co by se dalo použít jako závoj. Ušít si vlněné nohavice se mi bohužel nepovedlo, jelikož moje umění naprosto ztroskotalo na konstrukci chodidla. Mému drahému přibyla k již dříve existujícím bílým lněným bruchům a zeleným vlněným nohavicím ještě bílá lněná košile a nad ní zelený vlněný kabátec a žlutá kápě (vlna podšitá bílým lnem). Měli jsme toho tedy na práci opravdu hodně, naštěstí jsme vše stihli dokončit do Libušína (ačkoliv jsme nepřišili všechny knoflíky). Ony vlněné šaty se mi bohužel hned po první akci srazily, takže nakonec budu muset šít nové (po tom, co jsem zažila, kolik to dá práce, se mi do toho ale vůbec nechce, takže kdo ví, kdy to bude).
Letošní Libušín byl náš první a jako celek hodnotím tuhle akci dobře, nebýt toho počasí (duben byl přece jen ještě dosti vrtkavý). Celý víkend byla tak strašná zima, že se mi nechtělo snad nic jiného, než jen sedět u ohně (a ani to nepomáhalo na zkřehlé prsty u nohou). V noci jsem ani nemohla spát, jelikož jsem se jen třásla zimou, druhou noc to bylo o něco lepší (tentokrát jsem spala venku na lavici u ohně) a ráno po probuzení nás čekalo překvapení v podobě jinovatky a zamrzlé vody na přístřešku. Takže zima byla opravdu pořádná. Tábor za bojištěm, ve kterém jsme sídlili, byl ale krásný. Krom nás, kteří jsme byli součástí tábora Doby Karlovy, se sem sjeli například dvořané Elišky Rejčky, různé další skupiny ztvárňující život ve 14. století a také například Johanité, jejichž večerní bohoslužba ve svíčkami ozářené kapli (ještě oživena příchodem královny Elišky) byla opravdu nádherná a člověk se cítil opravdu skoro jako ve středověku (a to prosím rozhodně nejsem křesťanka!!).
V osobním životě se mi toho letos přihodilo dost. Jednak jsem konečně dokončila vysokou školu a můžu se tak pyšnit titulem magistry z baltistiky. Ve stejný den, kdy jsem udělala státnice, mě přítel překvapil nabídkou k sňatku (což jsem přijala :) ). V červenci jsem si začala shánět práci a světe div se - byla jsem na jednom jediném pohovoru a ten mi vyšel - ve středu nastupuji do zaměstnání, kde mi naprosto vyhovuje jak náplň práce, tak nabízený plat. Takže letošní léto rozhodně hodnotím jako obzvlášť vydařené a jsem ráda, že to konečně vyvážilo rok 2015, který byl pro mě opravdu těžký a plný životních zkoušek.
A plány do budoucna? Snad pár nových kostýmů, pár nových tkanic, více číst (stále trvá můj plán přečíst alespoň deset knih, zatím jsem zvládla 5) a méně hrát MMORPG hry :-D A další spousta věcí, které tu ani nemá cenu všechny vypisovat.

Po čase

Uplynula již spousta času od napsání posledního příspěvku na tomto blogu. Od té doby se toho vlastně moc nestalo, stále studuju baltistiku a archeologii, stále si neumím udělat čas na to, co bych chtěla. Proto jsem toho ani za poslední dva roky (páni, to je doba!) moc nevytvořila. Poslední karetkový pásek mi tu už přes dva roky leží stále napnutý na stávku a k dokončení mi chybí ještě tak metr (přičemž metr dlouhé je to "dílo" už teď). Nebyla jsem schopná jej za tu dlouhou dobu dokončit! Vždy tak jednou za čtvrt roku to vytáhnu, udělám tak 10 otáček a jde to na dalších pár měsíců k ledu... No ostuda! :-/ Ohledně dalších rukodělných technik jsem se naštěstí naučila aspoň plést si lucetové tkanice, což se rozhodně v budoucnu bude hodit (a už se párkrát hodilo i v minulosti).
   Co se šití kostýmů a dalších podobných věcí týče, ani zde neshledávám žádný přímo zásadní pokrok. Snad jen se mi začátkem minulého roku konečně podařilo pořídit šicí stroj. Ještě předtím jsem si však zvládla došít vikinské šaty (spodní i svrchní) v ruce. S těmi se tu ráda pochlubím, na můj první projekt dopadly vcelku dobře. Příteli jsem (už na stroji) pak zvládla ušít bruchy a vlněné nohavice. Jinak jsme si nechali šít oblečení na 2. pol. 14.st. u švadleny - dopadlo to vcelku výborně, za slušnou cenu, akorát tedy rukáv u mých šatů je šit trochu jinak než by měl být - knoflíčky mě trochu tlačí. Byl to však spíše měšťanský oděv nebo oděv nižší šlechty a jelikož chceme v letošním roce ztvárňovat spíše vesničany, čeká mě pro tento rok úkol ušít většinu věcí znovu. Tak uvidíme. Měla bych to stihnout do Libušína, tedy do 23.4., což se kvapem blíží!
   V sobotu jsem se účastnila skvělého workshopu, co se odívání ve středověku týče. Naučila jsem se tak příst na vřetánku a snažila se i pochopit (snad úspěšně :) ) techniku tkaní na hřebenovém stávku. No a tak jsem si obě věci (vřetánko i hřebenový stávek) musela hnedle pořídit. Už jsem si vyzkoušela vlastní vřetánko (naštěstí mi dorazila i trocha vlny) a musím říct, že se čím dál zlepšuji. Nit už začíná být tenká, i když ne vždycky stejnoměrná. :)) Ráda bych tu některé pokusy pak zveřejnila, ale slibovat nic nebudu, snad to nedopadne jak vždy a neodmlčím se zas na dva roky. :-/
   Rozhodla jsem se taky, že letos přečtu víc knih. Je to moje slabina, čtu celkem ráda, ale za rok se mi podaří přečíst max. 5 knih, když moc (pokud nepočítám odbornou literaturu do školy), což je opravdu žalostně málo. Musím tedy přijít na to, jak zapojit čtení do mého běžného dne a konečně dočíst tu spoustu knih, co mám rozečtenou (další můj nešvar - nedočítání knih). Pro začátek jsem si dala cíl za rok přečíst 10 knih, ale budu moc ráda, pokud to číslo nějak výrazně překonám. :)
   Možná se tu objeví i nějaký zajímavý článek vycházející z mé odborné činnosti (např. při zpracování materiálu na závěrečnou práci) nebo jen tak. Ještě uvidíme. :)
   Pokud sem někdo zavítá, přeju co nejlepší start do nového rokum, spoustu kreativních nápadů a tak dál, vždyť to znáte.:)
 
Zatím na shledanou.

Jak jsem šila druhou kápi

No, jak už jsem psala v minulém příspěvku, příteli se nezamlouvala barva a vlastně ani rozměry hnědé vlněné kápě, proto vzneslo požadavek, že do vystoupení na hradě Sovinci (teda měla jsem na to asi 4 dny) chce mít kápi ušitou z černého sametu s individuálně upravenými rozměry. No, trošku výzva, říkám si, ale nakonec jsem ji zvládla myslím si na výbornou. Příteli se moc líbila, stihla jsem to ještě před jeho narozeninami a před zmíněnou akcí na Sovinci. Takže myslím, že se povedlo. :)

Jak jsem šila první kápi

Tak jsem se v červnu rozhodla, že svému drahému ušiju kápi k narozeninám. Nakonec jsem byla ještě více popohnána (jelikož přítel má narozeniny až koncem července), abych ji dokončila, jelikož táta se chtěl zúčastnit lukostřeleckých závodů a měl sotva co na sebe (nakonec jsem mu ušila pěknou čepičku, o té bude ještě další příspěvek). Materiál kdoví, ovšem hnědá svrchní látka svou strukturou připomíná vlnu, na podšití jsem použila staré lněné prostěradlo po babičce (najednou mají ty staré věci lepší využití než jen ležet léta ve skříni :)) Považuju to za jedno ze svých nejlepších děl (přece jen jsem hodně velký začátečník co se šití týče), celá jako obvykle šitá v ruce (šicí stroj ani nevlastním).

Dopadlo to s ní ale trochu jinak než jsem čekala. Jelikož bylo horko, táta si ji nevzal a přítel mi řekl, že se mu líbí, ale nosit ji nebude, protože se mu tahle barva nehodí ke kostýmu. Takže tak... Vypadá to teda, že si ji nakonec nechám já ke kostýmu lukostřelce nebo ji za pár kaček prodám, ještě uvídíme. Každopádně jsem hrdá, že jsem něco takového napoprvé zvládla :)

Kápě číslo 1 těsně před konečným sešitím, foceno mobilem

Ohlédnutí - leden 2014

Tak... Rozhodla jsem se donutit se něco dělat touhle zvláštní formou - budu zde vypisovat ohlédnutí za každým měsícem, v němž zhodnotím výsledky své dosavadní činnosti. Možná to nikoho zajímat nebude, ale mě to snad aspoň trochu pomůže.. Takže co se vlastně v lednu událo?
Vzhledem ke zkouškovému jsem měla volný čas značně omezen, ale i tak jsem pár věcí zvládla. Trochu jsem popracovala na nové karetce, už má přes metr, ale vzhledem k činnosti, na kterou se teď zaměřuji, ji asi dokončím až tak za dva měsíce.
Hlavní činností v půlce ledna začalo být utváření kroužkové košile. "Kroužkování" mi nikdy nešlo, ale když jsem ho konečně pochopila, strašně mě chytlo a začalo bavit :) Dělám si sice košili jen z kroužků o průměru 10 mm, ale na okrasu na vystoupení to snad stačit bude a alespoň bude trochu méně vážit (přece jenom do bitvy s tím nepůjdu :-D). Zatím jsem tedy asi tak v 1/20, zas tak rychle to nejde, ale doufám, že tak tři měsíce by na to mohly stačit.
Navíc jsem si konečně pořídila plášť - sice ne vlastnoručně dělaný, ale o to alespoň hezčí. Takže už mi konečně na podzimních akcích nebude tolik zima.
No za tento měsíc to bude asi vše, ale i tak si myslím, že byl celkem dobrý, když vezmu v potaz zkouškové období.
(Nějaké fotky zas až po dokončení dalšího projektu.)

První vyrábění z kůže aneb pokus o tašvici

Jelikož už máme po svátcích, můžu už sem konečně dát tenhle příspěvek (jinak by to mohla předčasně objevit nepovolaná osoba :)).
Tvůrčí krize stále přetrvává, ovšem jelikož se nám rok nachýlil a přišly Vánoce, bylo třeba vymyslet nějaký pěkný dárek pro přítele. A jelikož jsme oba trošku postižení láskou k historii, řekla jsem si, že by nebylo od věci, dát mu nějaký dárek přímo ode mne, ale něco, co by nečekal, co jsem ještě nikdy nedělala. Doma se nám válí krásné odřezky kůží a barva jedné se mi líbila tolik, že jsem z ní chtěla už dlouho něco stvořit. Chuť byla, ale nápady jaksi ne. Nakonec jsem se rozhodla vyrobit příteli tašvici na opasek. Jako úplný začátečník jsem napoprvé vycházela raději z video tutoriálu na youtube (kdyby se někdo chtěl také poučit, tak stačí vyhledat "Leatherworking tutorial celtic pouch", video sem dávat nebudu).
Výsledek si myslím nakonec není zas tak špatný, přidávám pár fotek. Je to sice teprve začátečnická práce, ale myslím, že nebyla poslední.

Co je nového?

Co říct na začátek? Snad jen: sliby - chyby. Chtěla jsem tento blog rozjet, ale bohůmžel mi opět nezbyl čas, a vlastně ani nepřicházely nápady, co sem dát za články. Novou karetku ještě nemám (už 4 měsíce leží rozetkaná na zemi po mé pravici), a vikinské šaty, co jsem si šila na tom taky nejsou o moc líp (no, spodní šaty už jsou skoro hotové - stačí jen zalemovat spodek a nějak lépe vyřešit otvor na hlavu, pak mě ale ještě čekají celé svrchní šaty a výzdoba). Ano, tvůrčí činnost opravdu stojí, nebyla jsem schopná si ještě ani udělat gotický plášť, který bych teď v tomhle počasí tak nutně potřebovala....
No, tím jsem vlastně zhruba nastínila, co by možná bylo fajn dodělat a rozepsat se tu trochu o tom.. Ale do té doby, než mě opět chytne chuť něco dělat (a ne jen nepřítomně koukat do počítače), nevím co bych sem ještě přidala...
Během října a listopadu mě čeká ještě pár akcí, a to jak v historickém kostýmu (např. tento víkend Hustopeče), tak i v civilu, ovšem s obrovskou chutí utratit všechny svoje peníze (v půlce listopadu se totiž bude konat v Líšni opět Šermířská burza, no nekupte tam něco :)). Minule jsem si odtud hlavně odnesla látku na svrchní šaty a několik drobností. Uvidíme, co pěkného mi do oka padne letos.
Jinak vás asi nebudu zatěžovat různými hezkými i nehezkými chvílemi z mého života, ale přece jen se musím pochlubit alespoň dvěma důležitými událostmi - od 10.9. už jsem bakalářkou v oboru baltistika (tedy studium Pobaltí a Finska) a navíc jsem ještě od září nastoupila na archeologii, což byl vždycky můj největší sen, tak jsem si řekla, proč si ho teď zkrátka nesplnit? :)
A proč mě vlastně napadlo sem napsat tento prakticky nic neříkající článek? No, právě jsem nemocná, což vlastně znamená, že mám konečně trochu víc času, i když mě tedy štve, že se nepodívám na některé oblíbené archeologické předměty a taky, že mi to zamezuje v tréninku šermu, ale co nadělám. :)
No nebudu nic slibovat, ale snad už bude další článek trochu zajímavější....
Nechť mi bohové dopřejí opět chuť k tvůrčí činnosti!